Všechno to jídlo, které jsem koupila a snědla, doprovázel vnitřní hlas,
sebenenávistný, velmi negativní, nevlídný, příšerný hlas. Neustále jsem
se shazovala. To je realita, která je ženám (i mužům) předkládána.
Je to naprosto toxické. Ubíjí nás to. Probouzí to v naší společnosti to
nejhorší. Jak může někdo, kdo toho tolik ví o druhých a je empatický
být tak zaujatý tím, že se každý den psychicky poškozuje? Není
to nic, na co bychom měli být hrdí, ale děje se to. Mám partnera,
který oslavuje každý centimetr mého těla, mám (klepu na dřevo)
silné a pružné tělo. A ano, mám celulitidu a ďolíčky a teď i nějaké
ty ručičky lásky… znamená to, že je všemu KONEC? Už žádná jóga?
Už žádné legíny? Bikiny? Mám to všechno zabalit? Musím vypadat
jako předtím? Faktem je, že někteří z nás stráví svůj život tím, že si
závažně ubližují. Upřesňuji, že nemluvím o poruchách příjmu potravy.
Mluvím o poruchách OBRAZU. Když místo toho, abychom se přijímali
jako krásní a zdraví, je naše naladění negativní a zlé... Je to nesmírně
bolestivé. Opravdu je velmi náročné se uzdravit a tuto představu,
obraz sebe sama, změnit. Začíná to doma (naše první instituce), pak
se to jako požár rozšíří
v průběhu školy a prostě
vás to provází dál celým
životem v práci, ve filmech,
v posilovně, na sociálních
sítích...
JAK TUTO TRADICI
ZMĚNIT? JAK SE
NAPŘÍMÍME A PŘIJMEME
SE TAKOVÍ, JACÍ JSME?
JAK OSLAVOVAT
VŠECHNO TO, CO
NÁS TVOŘÍ?
Podle mých zkušeností
vždycky pomůže, když
máme podporu. Když
držíme pohromadě
a zvedáme hlasy, někdy i
pěsti, a získáváme svá těla zpět! Dlužíme to mladším generacím, aby
byli moudřejší a cítily se lépe. Když trávíme čas zdravým jídlem
a když ho budeme zavádět i do institucí od nemocnic po věznice,
školní jídelny, když se postaráme o to, aby i městské čtvrti nebo chudší
čtvrti měly stejný přístup ke zdravým místním potravinám.
Když budeme ukazovat všechna těla jako krásná, všechny tvary
a velikosti, pak můžeme pomalu začít měnit zažité vnímání toho, co
je krásné. Kdo je krásný. Co je zdravé. Kdo je krásný a zdravý.
Věřím, že dokud jsme naživu, měli bychom využít té úžasné příležitosti
chodit, tancovat, lézt, jezdit na kole, plavat, běhat, skákat a HÝBAT SE.
Dokud se to děje, můžeme společně změnit představu, že kdo dělá
jógu, bude hubený, a kdo cvičí, bude hubený. Možná se hubenými
nikdy nestaneme, ale zdravými s největší pravděpodobností ano.
Když je člověk tady na ostrově Folegandros, má okolo sebe všechny
možné druhy těl, mladé, středního věku, starší i staré. Všichni ti lidé si
to po svém užívají ve vodě, někteří se procházejí po útesech. Mám tu čest pracovat s lidmi a mám obrovské štěstí, že to mohu dělat
i tady! Zděsila jsem se při představě, že bych si oblékla bikiny, že
bych si měla vzít šortky, vlastně jsem si šortky s sebou ani nevzala.
Ale kamarádka mi tady nějaké dala a já musela překonat všechny své
nejistoty, pokud jsem chtěla, aby se mi opálily i nohy - musela jsem
je odhalit. Dělím se s vámi o tuto zkušenost, abych na ní ukázala, jak
hlasitě a invazivně se v mé mysli ozýval průmysl krásy. Je mi 46 let
a místo toho, abych přijala všechny své vrásky, bílé vlasy, celulitidu
a kila, která jsem nabrala, trávím spoustu hodin tím, že se shazuju.
Nedělám JÓGU. Jakmile se obléknu, nálada se změní. Jsem mnohem
sebevědomější.