Zpívala jsem si při praní oblečení, hladově jsem hledala oči lidí,
kteří by se na mě podívali a případně navázali hovor...
Dokonce jsem z telefonní budky volala svému příteli - hahahahaha.
Neměla jsem ani ponětí, co dělám. Bylo to ale nesmírně intenzivní.
I když jsem nestrávila celou dobu v tichu, bylo to to nejtišší,
co jsem do té doby zažila. A když to skončilo, byl díky tomu
ze mě jiný člověk. Dokážu si představit, že jste-li jedináček, ticho
nebo čas trávený o samotě pro vás může být přirozenější než pro
jiné lidi, ale já jsem velkou část svého života sdílela jeden pokoj
s mou starší sestrou. Naopak moje mladší sestra měla svůj vlastní
pokoj. Byla jsem zvyklá si každý večer vykládat v posteli a pořád
s někým mluvit!!!
![]()
POBYT ZAMĚŘENÝ NA USEBRÁNÍ V TICHU PO NÁS VYŽADOVAL
NEJEN TO, ABYCHOM SE ZTIŠILI, ALE TAKÉ ABYCHOM ZPOMALILI.
Meditaci vsedě jsme vystřídali za chůzi. Stojíte, zvednete s plným
vědomím jednu nohu, natáhnete ji, položíte na zem, přenesete váhu.
Pokračujete stejně druhou nohou.
NIKDY PŘEDTÍM JSEM TOLIK NEZPOMALILA. BYLO TO FASCINUJÍCÍ.
Od té doby jsem absolvovala další Vipassana v Kanadě. Tam se
nemluvilo opravdu vůbec. Meditace chůzí v ní nebyla. Můj život
se mezi 27 a 34 rokem nesmírně změnil. Tou hlavní změnou bylo,
že jsem se opravdu ponořila do světa jógy. Učila jsem jógu na plný
úvazek.
Byla jsem náhle v pozici, kdy jsem mohla lidi požádat, aby se při
vstupu do studia ztišili. Byla to pro mě zásadní změna. Ticho před
hodinou a po hodině je zlaté. Od nás všech je velmi velkorysé, když
nabídneme v tomto prostoru ticho.
MNOHO LIDÍ NEMÁ K DISPOZICI BEZPEČNÝ TICHÝ PROSTOR,
KAM BY MOHLI CHODIT.
Když si kupujeme lekci, dostáváme s ní i dokonalý balíček tichého
prostoru. Očividně jsem stále hlasitá! Jsem mluvka. Ráda se směju
a sdílím zážitky. V Yoga Garden jsme za tím účelem speciálně